Jód
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jód (též jod), chemická značka I, lat. Iodum je prvek za skupiny halogenů, tvoří tmavě fialové destičkovité krystalky. Je to důležitý biogenní prvek, jehož přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.
[editovat] Základní fyzikálně - chemické vlastnosti
Jód je velmi vzácný prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Byl objeven roku 1811 francouzským chemikem Barnardem Courtoisem. Pochybný je uváděný přírodní výskyt elementárního jódu z italských sopek jako minerálu.
[editovat] Výskyt a výroba
Jódová tinkuta - jód rozpuštěný v ethanolu
Na Zemi je jód přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě. Je zde přítomen nejen jako jodid, ale také ve formě jodičnanu. Mineralogicky doprovázejí sloučeniny jódu analogické sloučeniny chlóru a bromu, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.
Relativní zastoupení jódu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře jód přítomen v koncentraci 0,1 až 0,5 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina jódu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 0,06 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom jódu připadá 70 miliard atomů vodíku.
Základní surovinou pro výrobu jodu jsou mořské řasy, v jejichž pletivech se jód koncentruje. Oxidací jodidů, obsažených v popelu ze spálených řas, se získá elementární jód, který se rafinuje sublimací, tedy přeměnou látky z pevného do plynného skupenství.
Přírodní výskyt jódu jako minerálu je pochybný. Je uváděn bez dalších podrobnějších informací z Vesuvu a ostrova Vulcano (Liparské ostrovy) v Itálii.
[editovat] Sloučeniny a využití
Elementární jód je tmavě fialová až černá látka, která za atmosférického tlaku přechází přímo do plynné fáze, sublimuje. Její páry mají fialovou barvu. Ve vodě se rozpouští velmi slabě, lépe je rozpustný v ethanolu nebo nepolárních rozpouštědlech jako sirouhlík CS2, tetrachlormethan CCl4 nebo benzen C6H6.
Roztok jódu ve směsi alkohol-voda je nazýván jódová tinktura a slouží v medicíně jako dezinfekční činidlo. Jód a jodid draselný se užívá k přípravě podobně účinkujícího Lugolova činidla.
Se škrobem stvoří intenzivně zbarvený modrý komplex, který v analytické chemii slouží jako důkaz jódu nebo polysacharidů. Tvorba zmíněného komplexu je využívána jako indikace bodu ekvivalence při jodometrických titracích, při nichž je základní reakcí oxidace thiosíranu sodného roztokem elementárního jódu.
Ve sloučeninách se jód vyskytuje v mocenství I-, I+, I3+, I5+ a I7+.
Praktický význam mají pouze některé jeho soli. Např. nerozpustný jodid stříbrný, AgI, nachází využití ve fotografickém průmyslu.
S amoniakem tvoří jód velmi nestálou sloučeninu, jododusík, NI3, která se v suchém stavu explozivně rozkládá i při velmi slabém podnětu. Její praktické využití spadá spíše do oblasti chemických „žertů“.
Jód patří mezi prvky, nezbytné pro vývoj lidského organizmu. Je součástí hormonů vylučovaných štítnou žlázou, z nichž nejdůležitější je thyroxin (viz strukturní vzorec). Skupina hormonů štítné žlázy ovlivňuje především růst člověka v mládí, ale jejich nedostatek může celkově negativně ovlivnit inteligenci. Navenek se nedostatek jódu projevuje jako tzv. vole neboli struma.
Protože jód je přítomen především v mořské vodě, měly by mořské ryby a dary moře být pravidelnou součástí jídelníčku, především dětí a mládeže. Jód je také ve zvýšené koncentraci přítomen v některých minerálních vodách. V současné době se uměle přidává do řady mléčných výrobků (jogurty, mléčné nápoje, mléčné krémy), které jsou pravidelně konzumovány dětmi. Obvykle se jedná o miligramová množství jodistanu sodného, která zajišťují pravidelný přísun potřebného množství jódu pro dospívající organizmus.
Rozpusťte jód v ethanolu - tím vytvoříte tmavěoranžovou jodovou tinkturu. Tinkturu kápněte na škrob (stačí když použijete rozemletou bramboru). Škrob by se měl obarvit do modro-fialových odstínů.
Dnem jódu je 6. březen.
- Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
- Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
- N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
[editovat] Externí odkazy
