Xenon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Xenon | |
Chemická značka | Xe (lat. Xenonum) |
Atomové číslo | 54 |
Izotopy | 122, 123, 124, 125, 126, 127, 128, 129, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 136, 137, 138 |
Relativní atomová hmotnost | 131,3 amu |
Elektronová konfigurace | [Kr] 4d10 5s2 5p6 |
Skupenství | Plynné |
Teplota tání | -111,5 °C (161,5 K) |
Teplota varu | -107,1 °C (165,9 K) |
Ve vzduchu | 0,00001% |
Skupenské teplo varu při -109 °C | 13,6767 kJ/mol |
Skupenské teplo tání při -140 °C | 2,0494 kJ/mol |
Kritická teplota | +16,6 °C |
Kritický tlak | 58,2 atm |
Kritická Hustota | 0,9 |
Xenon, chemická značka Xe, lat. Xenonum je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny.
Obsah[skrýt] |
[editovat] Základní fyzikálně - chemické vlastnosti
Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Chemické sloučeniny tvoří pouze vzácně s fluorem, chlorem a kyslíkem, všechny jsou velmi nestálé a jsou mimořádně silnými oxidačními činidly. Trioxid xenonu (oxid xenonový) je například silně explozivní. Xenon je velmi dobře rozpustný ve vodě a ještě lépe rozpustný v nepolárních organických rozpouštědlech.
Xenon stejně jako i ostatní vzácné plyny má velmi malý elektrický odpor, a proto vede velmi dobře elektrický proud. Toho se využívá v osvětlovací technice. Xenon má fialovou barvu, ale ředěním xenonu ve výbojové trubici barva ztrácí na plnosti a při velkém zředění vydává xenon pouze bílé světlo.
[editovat] Historický vývoj
Po té co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Neon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakčního destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s neonem objevil i krypton a xenon.
Prvek, který zůstal jako zbytek po destilaci argonu, nazval William Ramsay cizí - xenon.
[editovat] Výskyt a získávání
Xenon je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 5*10-6 % (Ve 100 litrech vzduchu je obsaženo 0,0087 ml xenonu). Xenon byl nalezen i některých pramenech minerálních vod, kam se dostává jako produkt rozpadu izotopů uranu a plutonia. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Druhou možností jak jej lze získat, je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu.
[editovat] Využití
Xenon má řadu izotopů, z nich osm je stabilních a přibližně dvacet nestabilních, podléhajících další radioaktivní přeměně. Určení vzájemného poměru různých izotopů xenonu v horninách slouží ke studiu geologických přeměn zemské kůry. Podobné studium izotopů xenonu vázaného v meteoritech přispívá k pochopení formování našeho slunečního systému i naší galaxie.
Elektrickým výbojem v atmosféře xenonu vzniká světlo fialové až modré barvy, které se ředění xenonu vytrácí až zůstane pouze bílé světlo. Toto záření působí baktericidně a xenonové výbojky nalézají využití pro dezinfekci.
Byly zkonstruovány xenonové výbojky, schopné produkovat mimořádně intenzivní světelné záblesky o velmi krátkém trvání výboje. Díky těmto výbojkám je možno fotografovat a filmovat velmi rychlé děje (průlet vystřelené kulky překážkou, výbuchy apod.). Xenon se dá dále využít k výrobě obloukových lamp a doutnavých trubic.
[editovat] Sloučeniny
Do začátku roku 1962 byly považovány všechny vzácné plyny za inertní (tzn. že nemohou tvořit sloučeniny). Začátkem roku 1962 provedl Neil Bartlett reakci xenonu s fluoridem platinovým PtF6 a získal tak první sloučeninu vzácného plynu XePtF6, která nebyla stabilní ani za nízkých teplot. V témže roce provedl Rudolf Hoppe syntézu fluoridu xenonatého XeF2, který je za teplot pod 40 K relativně stabilní.
Dodnes byly objeveny tyto sloučeniny xenonu, které jsou za nízkých teplot stabilní:
- Chlorid xenonatý (Dichlorid xenonu) XeCl2
- Chlorid xenoničitý (Tetrachlorid xenonu) XeCl4
- Fluorid xenonatý (Difluorid xenonu) XeF2
- Fluorid xenoničitý (Tetrafluorid xenonu) XeF4
- Fluorid xenonový (Hexafluorid xenonu) XeF6
- Oxid xenonový (Trioxid xenonu) XeO3
- Oxid xenoničelý (Tetraoxid xenonu) XeO4
- Xenoničelan sodný Na4XeO6
[editovat] Literatura
- Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
- Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
- N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
[editovat] Externí odkazy
- Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
- Chemický vzdělávací portál [2]
- WebElements (anglicky) [3]
- Periodická tabulka prvků [4]
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
H | (přehled) | He | |||||||||||||||
Li | Be | B | C | N | O | F | Ne | ||||||||||
Na | Mg | Al | Si | P | S | Cl | Ar | ||||||||||
K | Ca | Sc | Ti | V | Cr | Mn | Fe | Co | Ni | Cu | Zn | Ga | Ge | As | Se | Br | Kr |
Rb | Sr | Y | Zr | Nb | Mo | Tc | Ru | Rh | Pd | Ag | Cd | In | Sn | Sb | Te | I | Xe |
Cs | Ba | * | Hf | Ta | W | Re | Os | Ir | Pt | Au | Hg | Tl | Pb | Bi | Po | At | Rn |
Fr | Ra | ** | Rf | Db | Sg | Bh | Hs | Mt | Ds | Rg | Uub | Uut | Uuq | Uup | Uuh | Uus | Uuo |
*Lanthanoidy | La | Ce | Pr | Nd | Pm | Sm | Eu | Gd | Tb | Dy | Ho | Er | Tm | Yb | Lu | ||
**Aktinoidy | Ac | Th | Pa | U | Np | Pu | Am | Cm | Bk | Cf | Es | Fm | Md | No | Lr | ||
| |||||||||||||||||
Skupiny prvků: Kovy - Nekovy - Polokovy - Blok s - Blok p - Blok d - Blok f | |||||||||||||||||
|
Žádné komentáře:
Okomentovat